Ztracený prapor
Bylo to 26. června roku l866, kdy vojsko korunního prince pruského překročilo hranice české u Kladska a táhlo po pěšinkách přes Stěny u Božanova, od Martínkovic přes Hvězdu a cestami dalšími. Obsadili Polici a směrem k Ostaši se jich na 40 000 utábořilo. Večer pak táhli k Náchodu přes Bezděkovský kopec a Hronov.Pozdě navečer pak bylo obsazeno napolo vylidněné město Náchod. Obyvatelé se na poslední chvíli dověděli, že nepřítel chytá schopné mladé muže a odvádí je k armádě. Proto hlavně mladí sebrali co mohli a prchli do lesů a strží nebo do okolních vesnic a samot. Mezi těmi kdo zůstali byl purkmistr, děkan a jistá stařenka.
Když předvoj pruského vojska vjel do Náchoda, musel starosta zodpovědět všechny dotazy a proti namířeným bodákům odpovídal pravdivě a svou ctí se zaručoval, že ve městě není jediného rakouského vojáka. Stejně však Prušáci prohledali kdejaký domek a každý kout. Teprve pak vtrhlo ostatní vojsko do Náchoda.
Hrozná to byla noc. Hůře však bylo ráno, když
pruská armáda útočila na Branku. Dlouhé hodiny bylo
bojováno a stovky mrtvol plnilo příkopy okolo cest.
V této válečné vřavě se podařilo Prušákům ukořistit
jeden rakouský prapor.
S velkým jásotem jej dovezli do Náchoda a uschovali v radnici, kde jej silná stráž měla opatrovat. Rovněž městská rada dostala nařízení, že ručí svými životy za jeho uschování.
Rakouské vojsko těžce neslo zrátu praporu a chtěje jej dobýti zpět podnikli několik prudkých výpadů. Tak zatlačili nepřítele dolů z Dobenína a Branky. Pruská stráž, když se dověděla o nenadálých útocích a obávaje se, aby prapor nepadl zpět do rakouských rukou, vzala ho a tajně jej odvezla do Hronova. Bylo již šero, na ulicích nikdo nebyl. Jen jakási stařenka, která se belhala po Kamenici, viděla několik pruských vojínů s praporem, jak ujíždějí směrem k Hronovu.
Zatím se na Brance bojovalo. Prušáci dostali posily a vysílené rakouské vojsko ustoupilo zpět k České Skalici.
Druhého dne zaplavil Náchod příval čerstvých
sil Prušáků. Velitelé měli rozkaz dopravit
ukořistěný prapor do pevnosti v Kladsku. Hlavní
velitel požádal o jeho vydání.
Jaké však bylo leknutí! Prapor byl pryč.
Všechno bylo prohledáno, každý kout, půdy i sklepy.
Po praporu však ani památky.
Všichni zástupci města byli předvoláni před válečný soud a měli být bez milosti zastřeleni, když se prapor nenajde. Pak bylo znovu celé město prohledáno, ale bez výsledku.
Nám známá již stařenka se o tomto hledání samozřejmě dověděla a tak nemeškala a spěchala k radnici. Tam se prodrala řadami vojáků až k veliteli. Všechno mu dopodrobna vyprávěla, co večer viděla. Měšťané ožili novou nadějí a vyslali rychlého posla do Hronova. Tam měl se dovědět co je na vyprávění stařenky pravdou.
Jezdec se brzy vrátil a oznámil, že prapor na Brance dobytý, se skutečně nalézá v Hronově a je velmi dobře střežen.
Radní byli propuštěni a město Náchod uchráněno od velikého neštěstí.
Stařenky se ujali měšťané a dobře se o ni starali. Když po čase zemřela, celý Náchod ji na poslední cestě doprovázel. Pochována jest na hřbitově Staroměstském, kde ji byl z vděčnosti postaven pomník s těmito slovy:
"Tobě, duše drahá, na věčnou památku,
že zachránilas město od věčné zkázy
27. dne měsíce června roku l866!"
- obec náchodská
