Hromový kámen na Boru
Bor býval vždy nedostupný a pustý. Skalnatý vrch vždy oživl jen tehdy, když do země vtrhl nepřítel nebo obyvatelstvo bylo jinak pronásledováno. Skalnaté město skutečně pak žilo svým životem spolu s uprchlíky - v radostech i ve chvílích nejtěžších.Roku 1630 utekl na Bor i jeden český šlechtic se svou mladou ženou. Vyhledali si suchou jeskyni a v ní žili nerušeně po několik letních měsíců. Často vystupovali na "Sypací skálu" a zamyšleně hleděli na nebohou českou zemi, kde hospodařil krutý nepřítel.
Po nějakém čase byli císařští vojáci, kteří mečem obraceli zbloudilé na pravou víru, upozorněni na úkryty na Boru. Počali tedy pátrat ve skalních bludištích a náhodou vypátrali i jeskyni, kde se šlechtic ukrýval. Ten, když viděl nebezpečí, tak uchopil mladou ženu za ruku a prchal s ní mezi skalami. Vojáci se za ním hnali jak psi. Mezitím se rozpoutala bouře a spustil se velký liják. Blesk stíhal blesk. Když vojáci běželi kol jedné skály - zahřmělo se a v tom okamžiku za hrozného rámusu se svalil bleskem zasažený balvan na cestu a pohřbil pronásledující vojáky.
Nedaleko ukrytý šlechtic se svou chotí pozoroval ten hrůzný výjev a děkovali spolu Bohu za zázračné zachránění. Dříve pak, než manželé opustili svůj útulek na Boru, vyryl šlechtic na hromový kámen velký kříž a rok 1630.
Dnes tam již není, když byly v 19. století upravovány cesty, byl rozbit a odstraněn.
