11. den - 16.8.
Jelikož Markéta nebyla příliš chodivý typ, bylo jasné, že pokud si budeme chtít park trochu více
prohlédnout, budeme se muset rozdělit. Dohodli jsme se, že Markéta s Happym půjdou po značeném okruhu k
parkovišti, což by jim podle našich informací od Čechů, které jsme potkali včera na parkovišti, mělo trvat maximálně 9 hodin. Pokud chcete, můžete se podívat na mapku Raga.Já s Harym jsme chtěli přejít na cestu vedoucí k hoře Rago a vylézt na nejbližší vrchol, který měl nadmořskou výšku 580 m n.m. Tato zacházka nás měla stát navíc asi 2 až 3 hodiny. Kousek za řekou na nás čekala lávka přes řeku, kterou jsem měl možnost vyzkoušet už večer, když jsem šel pro vodu na vaření. Cestou na kopec jsme narazili na velice pěkně udělaný útulek, ve kterém se člověk mohl v případě nepříznivého počasí schovat.
Pohled z hory stál za tu námahu, což můžete z následujících tří fotografií posoudit. Při sestupu jsem si vyfotil i údolí, kterým jsme předchozí den večer procházeli. Na další fotografii je
vidět jezero Sölvskardvalnan, kolem kterého jsme šli. To už jsme se napojili na cestu, kterou před námi šli Markéta a Happy. Další dvě fotky ukazují národní park, jak jsme ho viděli z míst, kterými jsme procházeli. Další pohled je do údolí, kde se zajímavě klikatila řeka. Úplně vzadu je přes řeku lávka (na fotce samozřejmě vidět není), přes kterou jsme do parku včera vstupovali.
Na dalších fotografiích je jezero Litlverivatnet. Nejprve lávka přes jezero, za níž se z jezera řítil docela pěkný vodopád. Ten je vidět na následujících dvou fotografiích. Celkovým pohledem na jezero Litlverivatnet se s národním parkem Rago rozloučíme, i když cesta k parkovišti byla ještě hodně daleká. Ta však už nebyla tak fotogenická a k parkovišti jsme přišli asi o 10 až 15 minut později než Happy s Markétou.
Toto místo bylo pro nás ještě něčím významné - podařilo se nám tu prodat část alkoholových zásob vrátnému v kempu hned u parkoviště. Ten sice neuměl ani slovo anglicky, ale já s Harym jsme si s tím poradili a nakonec mu prodali dvě půllitrové flašky vodky po 100 NOKách. To byla minimální cena, za kterou nám Češi, které jsme potkali v Å, doporučili alkohol prodávat. O cigarety bohužel zájem neměl.
Další naší zastávkou mělo být středisko na polárním kruhu. Jelikož ale nebyla šance, že bychom tam před zavřením dorazili, museli jsme přespat někde před ním.
Jak se ukázalo, nebylo to vůbec jednoduché. Kolem polárního kruhu je totiž pás tundry a podmínky pro stanování jsou zde velmi špatné, navíc je tu poměrně zima. Aby toho nebylo málo, začalo poprchávat. Už jsme ztráceli naději, že něco kloudného najdeme, když jsme asi 10 km před polárním kruhem narazili na parkoviště, uprostřed kterého byla postavená taková boudička. Kupodivu byla i otevřená a z nápisu na stěnách bylo patrné, že rozhodně nebudeme první, kdo tu přenocují. Nikdy předtím ani potom jsme už nic podobného na parkovišti nepotkali.
