6. den - 11.8.
Po silnici č. 93 jsme dojeli až do Alty, dále jsme pak pokračovali po silnici E6 a E69. Podle naší mapy jsme měli dojet do Kafjordu a zde se nalodit na trajekt. Jaké bylo naše překvapení, že cesta pokračovala stále dál, najednou jsme se zavrtali pod zem, projeli podmořským tunelem a už nám zbývalo jen pár kilometrů na Nordkapp. Tahle sranda nás tedy také něco stála - za auto a 4 lidi se platilo 245 NOKů, při zpáteční cestě totéž. Jak jsme se později dozvěděli v informačním středisku v Honningsvagu, trajekty byly vloni v červnu zrušeny a nahradil je právě podmořský tunel. Zde můžete vidět podrobný plánek příjezdové trasy na Nordkapp.
Tímto tunelem se naše cesta značně urychlila a na Nordkapp jsme přijeli ve 4:00 ráno. Normálně se za vstup na Nordkapp platí další nemalá částka - 175 NOKů/osoba. Vybírá se ovšem pravděpodobně pouze od cca 9:00 do 24:00, takže my jsme projeli zadarmo.Okamžitě po příjezdu jsem se s Harym vypravil na obhlídku. Přestože jsem celou noc řídil, necítil jsem se nikterak unavený. Po výstupu z auta nás překvapil velmi silný ledový vítr, který prakticky neustal po celou dobu našeho pobytu na Nordkappu, i když během dopoledne se stal už snesitelnějším.
Vzhledem k nepříliš příznivému počasí jsme si pro jistotu vyfotili alespoň zeměkouli, kdyby se počasí ještě zhoršilo. Můžete porovnat fotku pořízenou v cca 4:20 a v 11:00 hod. Není mezi nimi prakticky žádný rozdíl. Další 4 snímky byly pořízeny v hale na Nordkappu, obzvláště zajímavá fotka je Markéta s trollem. Poznáte, kdo je kdo?
Na další fotce je vidět část haly, dále pak pohled z Nordkappu na další výběžek, který je položen dokonce o pár vteřin severněji než Nordkapp.
Původně jsme měli v úmyslu se na něj vypravit, ale vzhledem ke špatnému počasí jsme to vzdali. Poslední fotka ukazuje Nordkapp z vedlejšího útesu.
Cestou nazpátek jsem si vyfotil domestifikovaného soba, kterých se na silnici potulovalo spousta. Mezi nimi se ovšem nachází i několik 
divokých sobů, z nichž jeden mně při cestě na Norkapp skočil těsně před auto a měl jsem co dělat, abych se mu vyhnul.
Než jsme se opět zanořili do podmořského tunelu, navštívili jsme ještě již zmíněný Honningsvag, kde jsme ovšem na nic zajímavého nenarazili.Stejnou cestou jsme pokračovali až do Alty, kde jsme se zastavili ve světoznámém muzeu skalních rytin, které je zařazeno i na seznamu UNESCO. Vstupné do muzea stojí 60 NOKů. Mnohé rytiny byly vytvořeny před 6200 - 5600 lety.
Na dvou fotografiích můžete vidět jen malou ukázku těchto rytin, jichž se celkem odhaduje asi 2500 až 3000. Aby bylo vůbec něco vidět, byly některé červeně zvýrazněny.
V budově muzea se nachází expozice z prehistorie kraje Finnmark a dále je tu oblastní muzeum města Alty. Tato nová muzea byla otevřena 17. 6. 1991.Na obrázku můžete vidět Haryho na sobích sáních. Na poslední fotce je vidět vstup do muzea.
Na tomto místě se ještě zmíním o tom, jak je svět malý. Cestou z Nordkappu nás předjelo auto s pražskou poznávací značkou, které jsme 
později předjeli pro změnu my, když zastavilo a fotili si okolní krajinku. Samozřejmě nás brzy předjeli znovu. Při prohlídce muzea jsme na sebe ovšem narazili a měli jsme možnost si popovídat o našich plánech. Byli to manželé z Prahy a zjistili jsme, že jejich dalším cílem jsou Lofoty, kam jsme měli rovněž zamířeno. Chystali se na velrybí safari, o kterém jsem rovněž uvažoval, ale neměl jsem představu, kolik to může stát. Rozloučili jsme se s tím, že se tam třeba uvidíme. Happy nám potom sdělil, že s manželem se potkal na Norkappu, kde si čistili zuby. To ovšem netušil, že je Čech. Na velrybách jsme se potom opravdu potkali, dokonce jsme pluli na stejné lodi. A aby nebyl všemu konec, měli jsme se možnost setkat ještě v nejjižnější osadě Lofot - Å, ale o tom až později.Během našeho pobytu v muzeu drobně pršelo a pršet nepřestalo ani během další cesty, chvílemi déšť nabýval značně na intenzitě. Dlouhou dobu nebylo vhodné místo na přespání, až jsme se nakonec rozhodli při cestě kolem Langfjordu odbočit směrem na vesničku Bognelvdalen s tím, že tam snad něco najdeme. Už to vypadalo dost špatně, když jsme nakonec objevili opravdu krásné místo na přespání. Právě přestávalo i pršet, takže jsme měli docela štěstí.
