Jezero Mývatn
18.8. 2004
Z Akureyri jsme pokračovali do osady Reykjahlíð, která leží na břehu nejznámějšího jezera na Islandu
- jezera Mývatn (viz. mapka). Cestou jsme se ještě zastavili u velmi pěkného vodopádu Goðafoss.
Je to 12 m vysoký vodopád na řece Skjálfandafljót, což je čtvrtá nejdelší řeka na Islandu (180 km dlouhá).
Měli jsme štěstí, zrovna se zde konala menší atrakce. Vodopád totiž sjížděl muž na kajaku, a to hned
několikrát.
Otdud jsme již přímou cestou pokračovali k jezeru Mývatn, což v překladu znamená Komáří jezero. A dlužno
dodat, že svému jménu nezůstává nic dlužno. Nejsou tu sice komáři, ale jsou zde milióny muchniček.
Naštěstí to nejsou kousavé muchničky, které jsme zažili třeba ve Švédsku, ale i tak jsou hodně nepříjemné.
Pokud by tu člověk zůstával déle, vyplatí se zakoupit speciální síťku na hlavu, kterou tady prodávají.
My jsme ji neměli a proto musel být člověk pořád v akci. Jakmile jste se zastavili, muchničky byly hned
u vás a jaly se prozkoumávat všechny vaše tělní otvory. Neodradila je ani standardní chůze, člověk musel
jít buď hodně rychle, nebo ještě lépe běžet.
Toto jezero vzniklo přehrazením lávovými proudy, nedaleko se totiž nachází sopka Krafla, která je dosud
činná, naposledy byla aktivní v r. 1991. My jsme se rozhodli vystoupat na nedaleký vrchol Vindbelgjárfjall
(529 m). Jednak jsme si chtěli jezero a okolí prohlédnout pěkně z výšky a jednak jsme doufali, že se
zbavíme těch protivných muchniček.
Z vrcholu byly pěkně vidět i tzv. pseudokrátery, jeden z nich se na několik nocí stal i naším nocležištěm.
Na obrázku můžete jeden takový vidět, spolu s horou Vindbelgjárfjall v pozadí. Byl odtud i pěkný pohled
na jezero Mývatn.
U jezera Mývatn se nachází i geotermální oblast Námaskard. Je to nejznámější oblast s výskytem bahenních
sopek a sirovodíkem zapáchajících solfatarů a fumarolů. Jak to vypadá, si můžete prohlédnout na
následujících fotografiích. Ještě předtím se nám ale podařilo v hotelu v Reykjahlíðu objednat
na zítřek džíp, takže jsme mohli vyrazit na výlet k sopce Askja.
Na poslední fotografii vidíte geotermální jezírko, které slouží jako koupaliště. Je zde poměrně
vysoké vstupné, takže jsme koupání oželeli, děvčata ovšem dosti těžce...
Abysme toho dnes neměli málo, rozhodli jsme se udělat ještě výlet ke kráteru Hverfjall a ke skalním
útvarům Dimmuborgir (Černé hrady). Cestou ke kráteru jsme narazili na podobnou trhlinu jako v
Þingvelliru. V ní se nachází rovněž jeskyně Grjótagjá s teplými prameny (kolem 50°C).
Holky si už myslely, že se zde vykoupou a vynahradí si tak předchozí neukojenou touhu u geotermálního
jezírka. Voda byla ovšem natolik žhavá, že i pouhé smočení nohou nebylo bez problémů.
Kráter Hverfjall bude již asi delší dobu vyhaslý, zato si zde můžete přečíst různé vzkazy od návštěvníků
z celého světa, které zde zanechávají složené z kamínků na dně. Ani našinci nezůstali pozadu, my jsme se
k nim ovšem nepřipojili.
Sešli jsme z kráteru dolů a pokračovali ke skalním útvarům Dimmuborgir. Zde nás nejvíce zaujala skalní
brána, podobnou měli i na prospektu. Celkově však toto místo působilo velmi zajímavě.
Museli jsme se ovšem nějak dostat k autu a pěšky se nám tam moc nechtělo. Na parkovišti jsme narazili
na Španělku, která zde čekala na svého přítele. Ten měl pobíhat někde ve skalách s foťákem. Nějaký čas
jsme na něho čekali, potom ale řekla, že už na něho déle čekat nebudem, vzala Petra a jela s ním pro
naše auto. Popsala nám, jak vypadá a poprosila nás, abysme ho uklidnili, až se vrátí a nikde ji neuvidí.
Po chvíli se opravdu vrátil a vypadal dost vyděšeně, až naštvaně. Po našem vysvětlení se uklidnil a dal
se s námi do řeči. Zjistili jsme, že ve skalách kapánek zabloudil, takže se zdržel déle, než předpokládal.
Už z dálky tak viděl (protože přišel z jiné strany), že ho na parkovišti nikdo nečeká, což mu na náladě
také zrovna nepřidalo. Jinak jsme zjistili, že jsou na tom podobně jako my, také tu pro ně bylo hodně
draze. Prý je to snad po Japonsku druhá nejdražší země na světě.
Mezitím se vrátil Petr s naším autem, Španěl se své přítelkyně rovněž dočkal, takže jsme se rozloučili
a pokračovali každý svou cestou. My jsme si ještě s autem zajeli k jeskyni Grjótagjá, vedle níž Hary
objevil ještě další jeskyni. Tam vyplašil jednu obnaženou koupající se slečnu, podle čehož jsme usoudili,
že tam nebude voda tak horká. Byla opravdu o něco studenější, ale přesto se v ní příliš koupat nedalo.
Vrátili jsme se tedy k jezeru Mývatn, kde jsme v jednom pseudokráteru přespali.
